Základní základy editoru Vim

Každý správný uživatel unixu by měl umět alespoň naprostý základ Vim. To tedy znamená:

• otevřít soubor
• upravit ho
• uložit
• ukončit Vim

Důvodů, proč něco takového umět, je samozřejmě více. Jednak se řada uživatelů chce naučit s podobným editorem pracovat, ale neví, kde začít. Tento základní „kurz” je přivede k Vim. Další funkce pak přejdou do krve postupně samy.

Důležitější ovšem je, že na mnoha unixových systémech najdete standardně právě editor Vim či některou z jeho odnoží. Pokud se k takovému počítači náhodou dostanete a nenaleznete na něm svůj oblíbený editor Joe nebo Pico, jste v průšvihu. Právě proto je dobré umět alespoň zmíněný základ.

Náš mini návod rozdělíme na čtyři samostatné části: otevření, editace, uložení a ukončení. Chronologicky tak probereme celou práci s editorem a opravdovým minimem jeho funkcí.

Otevíráme/vytváříme soubor

Otevření souboru je ve Vim naprosto intuitivní, na řádek stačí napsat

$ vim soubor.txt

Pokud soubor existuje, je automaticky otevřen. Pokud neexistuje, otevře se prázdný soubor, do kterého můžete zapisovat. Po uložení se soubor samozřejmě založí a naplní.

Editace

Dostáváme se k relativně nejsložitější části práce, kterou je samotná editace. K ní potřebujeme pochopit, jak Vim funguje. Editor Vim se odlišuje především režimy práce. Doopravdy jsou tři, my si představíme jednodušší rozdělení na dva:

• Příkazový režim – v něm zadáváme Vimu příkazy
• Editační režim – klasický „psací” mód

Po spuštění se dostaneme do příkazového režimu. Mezi režimy přecházíme pomocí kláves Insert (přechod k editaci) a Esc (návrat k příkazům). Chceme-li editovat, stiskneme tedy Insert a naprosto normálně provádíme změny, mažeme, přepisujeme a podobně.

Uložení

Pro uložení vyskočíme s pomocí klávesy Esc zpět do příkazového režimu. V něm stiskneme dvojtečku a stiskneme w jako write. Ve spodní části editoru se nám oba znaky objeví

:w

Poté stiskneme Enter a soubor se nám uloží. Pokud pak stiskneme Insert, můžeme zase pokračovat v editaci. V případě, že chceme změnit název souboru, stačí nový název jednoduše zapsat za w

:w novy_nazev.txt

Ukončení práce

Pokud jsme uložili a chceme ukončit práci, v příkazovém režimu stiskneme opět dvojtečku a k tomu q jako quit. Opět se nám na posledním řádku znaky objeví

:q

Po stisku klávesy Enter se editor ukončí.

V případě, že chceme zároveň uložit a skončit, můžeme oba příkazy zkombinovat. V příkazovém režimu tedy zadáme

:wq

Nechceme-li změny uložit, editor nás standardním :q nepustí a napíše, že soubor není od posledního zápisu uložen. V tom případě (pokud jsme si jisti, že to chceme), opustíme editor bez ukládání s pomocí kombinace dvojtečky q a vykřičníku.

:q!

Závěrečné shrnutí

Na závěr ještě rychlomanuál, ve kterém zopakujeme postup při nejzákladnější editaci souboru v editoru Vim.

• $ vim soubor.txt
• Insert
• editujeme…
• Esc
• :wq

V tuto chvíli už znáte základy Vimu a měli byste být schopni jej bez problému použít. Věřte, že pokud se budete editoru Vim držet, ovládání vám velmi rychle přejde do krve a budete se zajímat o další užitečné funkce, kterých je opravdu spousta. Na Rootu máme poměrně velkou sbírku různých návodů, které najdete pod nálepkou Vim.

Anketa

Jaký editor běžně používáte?

Joe		4 %
Pico		3 %
Vim		68 %
Emacs		3 %
Jiný		22 %

Odpovědělo 1 227 čtenářů.